Než se stal symbolem listopadových hostin, byl Martin římským vojákem, mnichem a biskupem. Jeho nejznámější příběh vypráví o rozpůleném plášti. Co o něm skutečně víme, co napsal jeho obdivovatel a které tradice přibyly až mnohem později?
Město přežilo 872 dní blokády. Jeho obyvatelé ale nebojovali jen s ostřelováním. Každý den jim ubývalo jídlo, teplo a síly.
Historie02 / 08
8. září 1941
Pozemní cesta se uzavřela.
Německé jednotky přerušily poslední pozemní spojení. Zůstalo Ladožské jezero, ale zásobovat velkoměsto přes vodu bylo nesmírně obtížné.
Historie03 / 08
Hlad jako zbraň
Nešlo jen o dobytí města.
Nacistické vedení nechtělo živit jeho obyvatele. Blokáda je měla vystavit hladu. Civilní utrpení nebylo pouhým vedlejším účinkem bojů.
Historie04 / 08
Zima 1941–1942
Sto pětadvacet gramů.
Tak nízko klesl denní příděl chleba pro děti a některé další skupiny. Dělníci dostávali 250 gramů. Chybělo také palivo a voda.
Historie05 / 08
Ladožské jezero
Záchrana vedla přes led.
Cesta života přivážela zásoby a umožňovala evakuaci. Vozidla ohrožoval led, počasí i útoky. Nezachránila všechny, bez ní by ale bylo hůř.
Historie06 / 08
9. srpna 1942
Uprostřed blokády zazněla symfonie.
Orchestr leningradského rozhlasu provedl Šostakovičovu Sedmou. Koncert hlad nezastavil. Ukázal ale, že město ještě dokáže žít i jinak než jen přežívat.
Historie07 / 08
Leden 1943
Průlom ještě nebyl konec.
Operace Jiskra otevřela 18. ledna úzký pozemní koridor. Zásobování se zlepšilo, ale ostřelování a vojenské ohrožení pokračovaly další rok.
Historie08 / 08
27. ledna 1944
Leningrad: 872 dní, kdy se z hladu stala zbraň
Sovětská ofenziva zatlačila německá vojska od města. Statisíce civilistů už byly mrtvé. Za symbolem odporu zůstávají příběhy jednotlivých lidí.
V obleženém Leningradu se život počítal na gramy chleba, cestu pro vodu a sílu dojít domů. Nacistická blokáda trvala od září 1941 do ledna 1944. Za známým příběhem o vytrvalosti města jsou statisíce mrtvých i lidé, pro které osvobození přišlo příliš pozdě.
Ve jednadvaceti dobyl Konstantinopol. Jenže příběh sultána nekončí u hradeb: psal milostné verše a zajímal se o umění.
Historie02 / 07
Než se stal Dobyvatelem
Nejdřív o trůn přišel.
Poprvé vládl ještě jako dítě. Roku 1446 se k moci vrátil jeho otec. Po otcově smrti v roce 1451 dostal Mehmed druhou šanci.
Historie03 / 07
Konstantinopol / 1453
Město se nevzdávalo.
Hradby odolávaly po generace. Rozhodovala děla, zásobování i vytrvalost. Dne 29. května 1453 obrana padla. Mehmedovi bylo 21 let.
Historie04 / 07
Druhá strana vítězství
Pro jedny triumf. Pro druhé zkáza.
Sultán získal přídomek Dobyvatel. Obyvatele města ale čekalo zabíjení, zajetí a rozdělení rodin. Z dobytého města budoval centrum své moci.
Historie05 / 07
Co vyprávějí kroniky
A co jeho soukromí?
Někteří řečtí kronikáři mu připisovali zájem o muže, také o Radua Krásného. Jejich zprávy však samy o sobě nepotvrzují konkrétní vztah ani sexuální orientaci.
Historie06 / 07
Básník Avní
Psal i milostné verše.
V jeho poezii se objevuje mužské jméno Veyis. Je to zajímavá stopa, nikoli osobní deník: básně pracovaly také s dobovými obrazy a mystikou.
Historie07 / 07
Víc než válečník
Mehmed II.: Bisexuál, který dobyl Konstantinopol?
V roce 1479 si pozval z Benátek malíře Gentila Belliniho. Vedle výbojů zanechal portrét i poezii. Otázka jeho soukromí zůstává otevřená.
Ve jednadvaceti dobyl Konstantinopol. Psal milostné verše a přitahoval evropské umělce. Co skutečně dokládají zprávy o jeho náklonnosti k mužům a kde začíná nejistota?
↗
